Síla prožitku přítomného okamžiku Tak jsem si to zase (jako každý pracovní den) špacírovala se psem na ranní výšlap. Byl pátek, už trochu chladněji, ale nádherné slunečné ráno. Vydala jsem se tedy u nás na Křížový vrch…takový kopec za městem s úžasnými výhledy. Já to prostě miluju…ty výhledy z kopce dolů…. do města, které se sotva probudilo s jeho střechami a věžičkami...
Jak jsem během pár dnů několikrát překonala své strachy… Tak nás kamarádi konečně vytáhli na Vltavu! Od té doby, co jsem poprvé před pár lety sedla do lodi nebo snad nejdřív na raft, jsem si vždycky říkala: „Co je na té Vltavě tak zvláštního, že ji všichni vodáci chtějí jet a ještě se tam vracejí?“ Letos v červnu, jsme se s manželem...
Vzala jsem naše holky do lesa…tam, kde jsem kdysi před 20 – 25 lety pracovala ve školce a tenkrát jsem díky vycházkám s dětmi znala v blízkém lese málem každý strom či větvičku. Nejdřív jsme projely vesnicí kolem budovy školky, a protože holkám jsou 4 roky, se školkou už taky mají zkušenost, tak otáčely hlavy za skluzavkou a průlezkami, pastelkami jako výzdobou...
