Co si máte dovolit? Cokoliv, co zvážíte a pro co se rozhodnete… A jestli jsou to maličkosti nebo velké věci, to už je na každém z nás. Když si totiž danou věc, činnost, zážitek propřemýšlíte a dovolíte koupit či prožít, když je to něco, po čem člověk baží, touží a chce to…tak si to pak úplně jinak užije. Prostě to nebude...
Dneska ráno, na velikonoční pondělí, jsme se s manželem otočili za dcerou a našimi malými vnučkami, aby je „děda vymrskal“. Během krátké „mlsací návštěvy“ jsme samozřejmě kromě ochutnání museli prohlédnout vše, co holčičky s maminkou nebo ve školce vyrobily k Velikonocům…čekali na nás velikonoční zajíčci, papírové kraslice velké i malé k zapíchnutí do květináče, malovaná vajíčka, linecké cukroví, co holky mazaly marmeládou nebo taky beránek...
...i ty nejobyčejnější zákoutí, třeba i neupravené, tak nějak zjemní, zkrásní, když jsou aspoň lehce zapadané sněhem, jako by je někdo pocukroval, jako by byly křehké, ne mrazem, ale něhou té jiskřivé nádhery...
S manželem snad už tradičně na Nový rok (od té doby, co byly děti malé? Nebo od prvního společně prožitého Nového roku?…fakt už nevím) chodíme na výšlap…buď na delší už dopoledne, jak se vyhrabeme z peřin, nebo na kratší po novoročním obědě. Letos to bylo nějaké divné…obloha od rána zatažená (můj výraz: „večer je už od rána“), dopoledne u nás nepadlo ani slovo,...
Jarní úklid… sami nebo s dětmi? V minulém článku jsem psala o tom, jak jsem si „dělala pořádek v papírech“ a našla z kdysi článek o hodnotě úsměvu. Nevím, jak to máte letos vy, ale já jsem se tentokrát na jaře zaměřila na tolik na pracovní stránku života, že mi nějak unikl tzv. „jarní úklid“. Mám na mysli, ten pořádný jarní úklid, ne jen umýt okna,...
HODNOTA ÚSMĚVU Úsměv přináší štěstí do domu, ve starostech je oporou, Je citlivým znakem přátelství. V únavě přináší odpočinek, ve znechucení a smutku je potěchou a pro každou bolest je přirozeným lékem. Je dobré, že si ho není možné koupit, ani půjčit, ani ukrást, protože má hodnotu chvíle, kdy se dává… A kdybys někoho potkal a on neměl pro...
„Mé ranní rituály“…aneb… „Moje rozjímání při ranním výšlapu…“ Je pondělí ráno kolem 6:30h… Moje tělo se rozhodlo, že už je vyspalé a že je čas vstávat. Co jsem skončila ve školce a zrovna nejedu dělat seminář někam daleko, nerada vstávám na budík. Tělo je dost moudré na to, aby vědělo, kdy je odpočaté a připravené k aktivní činnosti. Takže po protažení hupky…...
O čem tak teď člověk přemýšlí… Proč jsme zase v nouzovém stavu, jak k tomu mohlo dojít, kdo za to může, říkají nám všichni politici, virologové a další odborníci pravdu? Jak já zase dnes zvládnu jako rodič svoji práci, domácnost a ještě se svými dvěma dětmi distanční výuku…nebo to zvládnou beze mě? Někdo řeší, že díky nouzovému stavu úplně přišel...
Jak jsem během pár dnů několikrát překonala své strachy… Tak nás kamarádi konečně vytáhli na Vltavu! Od té doby, co jsem poprvé před pár lety sedla do lodi nebo snad nejdřív na raft, jsem si vždycky říkala: „Co je na té Vltavě tak zvláštního, že ji všichni vodáci chtějí jet a ještě se tam vracejí?“ Letos v červnu, jsme se s manželem...
Děti a přítomný okamžik… Jak tak běží ten prázdninový čas, člověk plánuje, kam pojede na dovolenou, na výlet, jaké koncerty jsou někde v okolí, koho navštíví a s kým se kde setká… Od toho jsou prázdniny a čas dovolených. Protože jsem babička a občas hlídáme naše čtyřletá dvojčata, sledovala jsem tento víkend jejich reakce na různé podněty. „Holky, vykouklo sluníčko,...
