Jako lektorka předškolních pedagogů ukazuji nejen paním učitelkám, ale i rodičům, jak si upravit vztah sama k sobě i k druhým, aby byli tím nejlepším příkladem pro své děti (ať už doma nebo ve školce).
Umíme říct ne, dost, to stačí, už nemůžu? Umíme si ohlídat své vlastní hranice? Nebo kývneme na všechno, co po nás druzí chtějí nebo co jsme neuváženě slíbili?
Aby byl člověk ve svém životě spokojený, potřebuje i vytrvalost a houževnatost. Tomu se dávají základy už v období 3 - 6 let.
Nikdo není dokonalý - ani táta ne, přesto si zaslouží lásku, respekt i odpuštění.
…zpívá Janek Ledecký a já jeho vánoční písničky poslouchám o adventu každým rokem. Jak tak chodím na ty moje ranní výšlapy, koukám, jak je ta příroda moudrá. Je druhá polovina prosince, všechno pečlivě zasypané sněhem, mírný mráz, stromy, keře, rostliny jsou zachumlané pod peřinou a odpočívají. Odpočívají…nabírají tím sílu na další sezónu. Pole, záhony, zahrádky taky odpočívají. Jak moudré… Co...
Jsi příliš organizovaná? Nebo víc naplno prožívající? Kdysi mě ani nenapadlo se plánováním zabývat. Jsem jako člověk spíše intuitivní, plná nápadů, které se vždycky nějak daly zrealizovat. A pak jsem zbláznila a málem uštvala nejen sebe, ale i lidi kolem, páč bylo přece fajn uvést ten nápad do akce…toto se mi dělo často doma nebo ve školce, kde...
Co si máte dovolit? Cokoliv, co zvážíte a pro co se rozhodnete… A jestli jsou to maličkosti nebo velké věci, to už je na každém z nás. Když si totiž danou věc, činnost, zážitek propřemýšlíte a dovolíte koupit či prožít, když je to něco, po čem člověk baží, touží a chce to…tak si to pak úplně jinak užije. Prostě to nebude...
Dneska ráno, na velikonoční pondělí, jsme se s manželem otočili za dcerou a našimi malými vnučkami, aby je „děda vymrskal“. Během krátké „mlsací návštěvy“ jsme samozřejmě kromě ochutnání museli prohlédnout vše, co holčičky s maminkou nebo ve školce vyrobily k Velikonocům…čekali na nás velikonoční zajíčci, papírové kraslice velké i malé k zapíchnutí do květináče, malovaná vajíčka, linecké cukroví, co holky mazaly marmeládou nebo taky beránek...
...i ty nejobyčejnější zákoutí, třeba i neupravené, tak nějak zjemní, zkrásní, když jsou aspoň lehce zapadané sněhem, jako by je někdo pocukroval, jako by byly křehké, ne mrazem, ale něhou té jiskřivé nádhery...
S manželem snad už tradičně na Nový rok (od té doby, co byly děti malé? Nebo od prvního společně prožitého Nového roku?…fakt už nevím) chodíme na výšlap…buď na delší už dopoledne, jak se vyhrabeme z peřin, nebo na kratší po novoročním obědě. Letos to bylo nějaké divné…obloha od rána zatažená (můj výraz: „večer je už od rána“), dopoledne u nás nepadlo ani slovo,...
Síla prožitku přítomného okamžiku Tak jsem si to zase (jako každý pracovní den) špacírovala se psem na ranní výšlap. Byl pátek, už trochu chladněji, ale nádherné slunečné ráno. Vydala jsem se tedy u nás na Křížový vrch…takový kopec za městem s úžasnými výhledy. Já to prostě miluju…ty výhledy z kopce dolů…. do města, které se sotva probudilo s jeho střechami a věžičkami...
