Jedno velikonoční pondělí a dva různé úhly pohledů…

Dneska ráno, na velikonoční pondělí, jsme se s manželem otočili za dcerou a našimi malými vnučkami, aby je „děda vymrskal“.

Během krátké „mlsací návštěvy“ jsme samozřejmě kromě ochutnání museli prohlédnout vše, co holčičky s maminkou nebo ve školce vyrobily k Velikonocům…čekali na nás velikonoční zajíčci, papírové kraslice velké i malé k zapíchnutí do květináče, malovaná vajíčka, linecké cukroví, co holky mazaly marmeládou nebo taky beránek pečený a zdobený s maminkou a další…

Během popíjení kávičky přišli první koledníci – tatínek se synkem, asi šestiletým…. Hoši vytáhli pomlázky, holky se postavily i s maminkou a nechaly se vymrskat, aby byly zase celý rok zdravé…

Bylo úžasné sledovat, jak táta společně s klučinou říkal koledy jednu za druhou, známé i neznámé a kluk dělal přesně to, co táta…říkal, i mrskal, koledoval vajíčka… a děvčátka s mamkou za ruku zvládla zase „úděl holek na velikonoční pondělí“… pak ještě navázat klukům mašličky, nabídnout malému kamarádovi něco z čokoládových dobrot a už se všichni společně rozběhli k oknu vybrat si malované vajíčko, co malé slečny barvily s maminkou…

 Prostě radost se dívat, jak se předávají velikonoční zvyky další generaci a všichni jsou s tím v pohodě….

Paráda… A zase ten báječný pocit, že svět je takhle v pořádku…

STŘIH:

Přijedeme domů, dělám si čaj a jdu si na chvilku sednout na terasu, balím nohy do deky, protože i když svítí sluníčko, je celkem chladno…beru knížku do ruky a v tom slyším z ulice dva mužské hlasy…agresivní hlasy, nadávání, výhružné pokřikování jeden na druhého, výčitky…nebylo přesně rozumět každé slovo, jen sem tam, ale i z toho tónu v hlase byla znát agrese, zloba, vztek, zlost a samozřejmě značné posilnění alkoholem…

Po tomto zážitku se mi vybavil můj krátký rozhovor s paní pokladní u nás v Bille minulý týden. Kupovala jsem tam pro holky čokoládová vajíčka a zajíčky – ne proboha půl koše sladkostí, sama nemám ráda, když se to sladké cpe dětem „horem – spodem“.

Paní u pokladny mi říká: „Mně je úplně líto, když vidím, jak ty vajíčka dospělí těm dětem kupují a pak vidím děcka, jak s tím někde po sobě hází…. Já ty svátky vůbec nedržím, nemám je ráda…po tom, co mi kdysi řekl spolužák našich děti ve druhé třídě, jestli mu taky naleju…tak to už na mě bylo moc!!!!!“

No, paní měla drsnou zkušenost, zřejmě má takových lidí kolem sebe víc a tak na jarní svátky a tradice úplně zanevřela…možná škoda.

Moje odpověď na to byla:

„….to dítko 2. třídou povinné to někde muselo slyšet, vidět, zažít…“

„A jak to těm dětem my dospělí ukážeme, tak to dělají“

…a to nejen velikonoční zvyky, ale cokoliv jiného.

Mějte krásné jarní dny…nejen ty velikonoční!!!

S láskou…Iva