Možná právě teď….

Moje dnešní zamyšlení je o tom, jak se lidi zachovají v případě takových mimořádných situací, jakou prožíváme možná právě teď, v tyto dny…

Některé školky omezily provoz, některé budou od pondělí zavřené, nikdo neví, na jak dlouho. Týká se to rodičů, možná širší rodiny (kdo bude hlídat) i paní učitelek…předškolní děti jsou naštěstí v pohodě…proč? Protože se svým dětským způsobem, svým vnitřním já, umí s takovou situací vyrovnat nějak lehčeji, než my dospělí.

Prostě si z dané situace umí pro sebe „vyzobat“ to dobré ….

Být ve školce je fajn…být doma s maminkou, bráškou, to je taky přece fajn, i když trochu jinak.

Většina z nás máme za běžných situací spoustu povinností – v práci, doma, kamarádovi či rodičům jsme slíbili nějaké závazky a přemýšlíme, jak to skloubit anebo odůvodnit, že to zase nevyšlo a stále odkládáme „něco“ kvůli tomu, že nemáme čas.

Paní učitelky mají až nad hlavu veškeré administrativy, přerovnat sklad pomůcek, udělat pořádek ve školkové knihovně, dovyplnit dotazníky, které se vedou o každém dítku zvlášť a další a další…

Co kdybychom, my dospělí, si někdy od dětí „trochu půjčili“…trochu té schopnosti „vycucat“ z dané situace to dobré a to ostatní nechat být, obzvlášť když na vývoj dalších událostí nemáme vliv.

Možná právě teď na pár dní máme možnost (nutnost) zůstat buď úplně z práce doma, nebo ji mít v omezenějším čase, co kdybychom z toho „vycucali“ to dobré pro svoje já?

Bude třeba víc času na naše dětičky, na ty jejich všetečné otázky, na to, abychom si s nimi v klidu zahráli pexeso, přečetli pohádku, postavili z Lega hrad bez výčitek, že nám utíká čas, když jsme měli dělat něco jiného…

Třeba si právě teď sami zapřemýšlíme nad svým životem… co vlastně chceme, do kdy to chceme, pro koho to chceme, sedneme si s partnerem u skleničky dobrého vína a popovídáme si o tom, přečteme nějakou zajímavou knížku, projdeme se na procházku se svými blízkými tam, kde jsme dlouho nebyli a vlastně jsme se tam chtěli už tolikrát podívat…

Byla jsem se dneska projít po obědě do přírody, načerpat energii a taky inspiraci a víte, čeho jsem si všimla tak moc, že mě to vlastně „koplo“?

Potkala jsem tolik rodin pohromadě na procházce, konkrétně model mamka – taťka – dvě děti, prostě jen tak, na procházce, drželi se za ruce, povídali si…až mi došlo, že tím, že se zavřela nákupní centra, restaurace a další, že lidi konečně vyrazili „jen tak ven“.

Až mi to vyloudilo úsměv na tváři, jakou jsem z toho měla radost…Ráno na mě na facebooku juklo úžasné video od mé kolegyně a její výzva „Máme možná právě teď čas si všimnout, kde kvetou fialky a jak krásně voní…“ a mně to „provonělo“ celou sobotu.

Nezáleží na tom, co se stane…ale jaký k tomu zaujmeme postoj!

Pojďme se nechat, možná právě teď, i v této složitější době, aspoň občas unést jako ty malé děti k tomu, abychom se vědomě rozhodli, že se i přesto všechno chceme cítit šťastně díky maličkostem…