Má naše svědomí vliv na imunitu?

10.6. 20200

Má naše svědomí vliv na imunitu?

(dnes trochu psychologie :-))

 

Na začátku každého měsíce beru do ruky novou knihu osobnostního rozvoje a chci ji přečíst během toho měsíce. Někdy to jsou knížky obsáhlejší, a tak je dočítám později. Někdy zase rychlovky přečtené jedním dechem za pár dní a pak přijde na řadu „ta bible“ k dokončení. Já mám prostě ráda, když mám hotovo 🙂

A takhle jsem se koncem května vrátila ke knize „8. návyk“ (autor Steven Covey). Podtitulek zní báječně: „Od efektivnosti k jedinečnosti“. Už ten název napovídá, že toto počteníčko bude mít předchůdce. Tím je titul „7 návyků skutečně efektivních lidí“ (stejný autor).

Kdyby mi kdysi nebyla doporučená jako naprosto skvělá kniha, asi bych intuitivně po ní nesáhla. Titulem mi připadala spíš pro manažery, než pro učitelku ze školky. Ale tím, že jsem si ji přečetla (spíš jsem se jí pomalu „prokousávala“), jsem pak zjistila, že jsem si díky ní tak trochu srovnala vztah sama se sebou. A co si budeme říkat, i když nás to ve škole pravděpodobně nikdo neučil…

VZTAH SAMA SE SEBOU JE TÍM NEJDŮLEŽITĚJŠÍM VZTAHEM, KTERÝ MÁME!!!

Proč?

Protože skrze vztah k sobě si vytváříme další vztahy (ale o tom někdy jindy a podrobněji…)

Steven Covey nepovažuje „efektivitu“ za to, že během určitého časového období stihneme co nejvíc, ale že jednáme podle priorit – hodnot, vztahů,… Efektivita v jeho podání je to, že máme určité životní role (jsem žena, manželka, maminka, babička, dcera, sestra, lektorka,…) a všech bychom se v určitém časovém období měli „dotknout“ a udělat si na ně čas. 

8. návyk se týká naší jedinečnosti. Nabádá lidi, aby objevili „svůj vnitřní hlas“, své nadání, vlohy, silné stránky a s nimi pak pracovali…a potom druhým pomohli objevit jejich „vnitřní hlas“.

Ideální je, když máme svoji profesi, smysl života, své poslání propojené se „svým vnitřním hlasem“.

Co mě fakt zaujalo ke konci knížky, je kapitola o tom, proč je důležité rozvíjet svoji emocionální inteligenci (naše EQ) a o tom, jaké jsou důsledky jejího zanedbávání. Cituji:

„Inteligenční potenciál se snižuje, když jsme frustrovaní, bojíme se nebo nás zachvátí vnitřní neklid. Takové emocionální stavy vyvolávají srdeční arytmii a další neurologické problémy. To je jeden z důvodů, proč chytří lidé mohou dělat naprosto stupidní věci.

Pokud nejednáme v souladu s našimi nejniternějšími hodnotami a svědomím, oslabuje to náš imunitní systém. Pokud pociťujeme a projevujeme lásku nebo láskyplnou péči, je tomu naopak. Vědecké výzkumy ukazují, že toto spojení existuje jak na úrovni osobní imunity – neonemocněli jste snad někdy po zásadní diskuzi nebo když jste se dověděli, že klíčová iniciativa, na jejíž přípravě jste pracovali několik měsíců, byla zrušena? – tak na úrovni organizace, kde virus emocí podlamuje ducha organizace, její vitalitu a morálku.“

Jinak řečeno, když nemáme potřebnou sebekázeň uhlídat své emoce a dělat ty „správné věci a rozhodnutí“ podle našeho svědomí, budeme zažívat stres a negativní emoce, jako jsou hněv, závist, žárlivost, pocity viny.

„Když je narušen, zničen nebo se ocitne v krizi některý pro nás klíčový vztah, má to negativní vliv na naše tělo a imunitní systém. Trpíme bolestmi hlavy a různými psychosomatickými obtížemi. Propadáme depresím a nedokážeme se soustředit.

Právě proto je tak důležité neustále udržovat a rozvíjet vztahy s druhými lidmi i se sebou samými.“

Tahle část mě opravdu zaujala, protože kolem nás všech je spousta lidí, kteří trpí různými bolestmi, starostmi či trápením.

Možná kdybychom víc poslouchali své vlastní tělo a dávali si jeho reakce do souvislostí s tím, co prožíváme, co řešíme, jak reagujeme na určité události a jak se pak cítíme, naučili bychom se propojit tělo (co cítím po fyzické stránce, co mě bolí) a své svědomí (co cítím na té duševní úrovni, co mě trápí nebo naopak, co mi přináší radost, nadšení, pocity štěstí a klidu na duši) bylo by možná více spokojených lidí sami se sebou

Protože…

sami si vybavme situaci, kdy jsme jednali tak, že máme opravdu „čisté svědomí“, že jsme udělali nebo se rozhodli podle toho, co uvnitř sebe považujeme za správné, cítíme uvnitř sebe ten blažený pocit vnitřního klidu.

A pravda je, že když se sama cítím vnitřně klidná, jsem vyrovnaná a jen tak mě nevyvrátí nějaká vnější okolnost, byť je nepříjemná, protože většina běžných věcí prostě má řešení.

Určitě ten pocit vnitřního klidu znáte taky… tak ať ho prožíváme co nejčastěji.

Pěkné dny plné pohodového klidu.

Iva

Komentáře

Přidat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Vaše osobní údaje budou použity pouze pro účely zpracování tohoto komentáře. Zásady zpracování osobních údajů

  • Mami, tati, přečti si…

    Jak být tím nejlepším příkladem pro své děti

  • Paní učitelko, to je pro Vás…

    Chcete být ve větší pohodě při té náročné práci ve školce? Čtěte zdarma tady

  • Kategorie
  • Nejnovější články